doc. Ing. arch. Jakub Cigler, Mgr.A. Jan Hofman, Ing. Aleš Raimr, Ing. Martin Vítek, Ing. Zdenka Chvátalová, Anna Salingerová Msc
Metrostav TBR, OHLA ŽS
Novostavba budovy Nádraží Praha-Bubny je součástí plánované železniční dráhy na letiště Václava Havla. Nové nádraží s navazující estakádou vzniká jako první stavba v těžišti rozsáhlého transformačního území – brownfieldu nádraží Praha Bubny. Stává se páteří celého území, která pomáhá definovat budoucí urbanistický i dopravní rozvoj celé lokality.
Projekt samotné železniční stanice reaguje na novou urbanistickou studii Holešovice Bubny – Zátory, která v oblasti stanice metra Vltavská definuje nové významné městské prostory, zejména budovu Vltavské filharmonie v jižním předpolí nádraží, náměstí podél celé východní hrany a památník Ticha v severní části území. Nové nádraží se spolu s filharmonií stanou přirozeným centrem nově vznikající čtvrti, která propojí dolní Holešovice s Letnou.
Konstrukce halového zastřešení nástupišť je železobetonová, staticky koncipována jako základová platforma na které v rámci budoucího rozvoje může vzniknout nástavba administrativní budovy.
Samotná stropní deska, perforovaná kruhovými světlíky, je odlita z bílého pohledového betonu, tak aby rozsáhlé přestřešení nástupišť působilo co nejsvětlejším dojmem. Ve večerních hodinách je stropní deska intenzivně nasvětlena, to zajišťuje cestujícím komfortní světelnou atmosféru.
Drobná architektura nástupišť, tvořená především přístřešky nad schodišti, výtahy a nově i prostornými čekárnami, je sjednocena jednoduchým celoskleněným designem s nosnou konstrukcí v černé antracitové barvě.
Vestibuly jsou koncipovány jako jednoduchý přehledný prostor lemovaný obchodními jednotkami.
Střecha nádraží nad jižním vestibulem je navržena jako vyhlídková terasa s vyhlídkou na město a okolní vznikající čtvrť. Veřejně přístupná je čtyřramenným schodištěm z prvního nástupiště.
Součástí projektu nádraží byla i příprava území pro nové vedení tramvajové trati. To spočívalo ve vybudování mostu/tramvajového podjezdu podél jižní hrany nádraží v souladu s budoucí výstavbou Vltavské filharmonie. Do jižního vestibulu jsou tak integrovány masivní železobetonové sloupy přilehlého tramvajového podjezdu. Tím vzniklo rozšíření obchodních ploch a směrem do podjezdu se vytvořila přehledná linie celoprosklených výkladců oživující nově vzniklé pěší propojení směrem od Argentinské ulice ke stanici metra Vltavská.
Nosná konstrukce všech sloupů ve vestibulech zůstává v pohledovém betonu. Dlažba vestibulů i nástupišť je řešena v odolné šedočerné žule. Stěny chodeb a schodišťových koridorů jsou obloženy bílým lakovaným sklem, zrcadlícím dynamický pohyb procházejících cestujících.
Drobná architektura nástupišť, tvořená především přístřešky nad schodišti, výtahy a nově i prostornými čekárnami, je sjednocena jednoduchým celoskleněným designem s nosnou konstrukcí v černé antracitové barvě, doplněná o podhledy ze smrkových biodesek. Černá antracitová barva byla následně aplikována také na všechny koncové prvky technických instalací od světel, reproduktorů až po konzoly vynášející trakční vedení. Utilitární design nástupišť je oživen ikonickými lavičkami Magis Chair One.
Konstrukce halového zastřešení je železobetonová, staticky navržená jako základová platforma budoucí nástavby administrativní budovy.
Samotná stropní deska, perforovaná kruhovými světlíky, je odlita z bílého pohledového betonu, tak aby rozsáhlé přestřešení nástupišť působilo co nejsvětlejším dojmem. Ve večerních hodinách je stropní deska intenzivně nasvětlena sérií wall-washerových projektorů, to zajišťuje cestujícím komfortní světelnou atmosféru nad rámec normových hodnot. Přiznaná betonová konstrukce současně představuje elegantní, velkorysé řešení bez nutnosti použití dalšího svěšeného podhledu.
Vedení technických instalací, zejména odvodnění střechy a elektroinstalace, mezi úrovní nástupiště a stropní deskou je plně integrováno do nik v železobetonových sloupech středového nástupiště.
Fasáda vestibulů je řešena jako lehký obvodový plášť, kde jsou neprůhledné části obloženy keramickými tvarovkami s 3D vertikální kanelurou. Spárořez tvarovek je nepravidelný, tvořený střídáním pěti základních typů, tím dochází k jemnému členění jinak dlouhých monotónních fasád. Samotné fasádní tvarovky s cihelným jádrem mají pro zvýšení odolnosti aplikovánu keramickou glazuru.
