Smuteční síň Doubravčice

Doubravčice jsou malá středočeská obec v krásné krajině mírných kopců. Každý se zná s každým, komunita je pro obce této velikosti naprostou samozřejmostí, a pokud začnete jako architekt spolupracovat s takto malou obcí stanete se její nedílnou součástí.

Když jsem poprvé navštívila pozemek který měla obec připravený jako možný právě pro tuto stavbu, nacházela se na pozemku skládka inertního odpadu, cihly, beton, staré dlaždičky, trámy domu…minulost, historie. Dnes již jen nepotřebný materiál, ale kdysi to byli cihly domu ve kterých někdo žil, cihly které byly kdysi důležité a podstatné. Právě návštěva pozemku velmi ovlivnila samotný návrh Smuteční síně. Chtěli jsme tuto minulost otisknout do stavby, která bude tvořit pro mnoho lidí milník, milník mezi současností a minulostí.

Právě snaha využít materiál který původně byl na místě budoucí stavby vedla k myšlence navrhnout vlastní cihly – betonové dílce, které využijí možný recyklát. Právě surovost použitého materiálu která se propisuje i do interiéru byla hlavní tvůrčí linií při vlastním návrhu stavby.

Stavbu tvoří čisté horizontály, světlo přichází nenápadně skrze velká okna, a intimitu zajišťuje právě předsazená fasáda, která světlo mění v jemnou krajku, která putuje prostorem.

Obvodová kolonáda, naznačuje směr pohybu pozůstalých, objímá je při jejich nejtěžších chvílích, je to místo bez patosu, otočené do sebe, nabízející klidné místo posledního rozloučení.

Malý prostor který jsme nazývali Rajský dvůr dává prostor těm kteří potřebují být více sami, jen se svými myšlenkami.Chtěli jsme vytvořit příjmení atmosféru nezatíženou smutečními evergreeny a prostor pro uspořádání obřadu od velmi tradičního až po alternativní možnosti rozloučení se zesnulými.

Součástí návrhu je i samotný koncept celého hřbitova, včetně designu kolumbária, zvoničky, laviček a zeleně až po rozptylnou loučku, která je nedílnou součástí celého prostoru včetně vodní hladiny vodního prvku.