Minimální maximum

Minimální stavba na stísněné proluce má svoji promyšlenou prostorovou logiku: každý centimetr byl pečlivým rozhodnutím a z něj vzniklo minimální maximum — dům bez chodby, s centrální jídelnou vysokou přes čtyři metry a třemi podlažími, která se navzájem posouvají o půl patra.

Pozemek mezi vilami a bytovými domy — pouhých dvě stě čtyřicet metrů čtverečních, vzrostlá třešeň a přilehlá vlaková trať — byl výzvou pro architekta navrhujícího bydlení pro vlastní rodinu. „Pozemek formuloval, ambice motivovaly a odpovědnost kultivovala. Dům jsem dělal pro nás, ale zrcadlí moje ego — ego formované dvaceti pěti lety učení se od mistrů a stavění domů pro jiné."

Odstupy, minimalizace zastínění sousedů a uchování vzrostlé třešně definovaly finální tvar: pouze čtyřicet devět metrů čtverečních se tyčí do výšky okolních staveb a doplňuje uliční frontu, přesto dům skrývá tři ložnice a sto metrů čtverečních obytné plochy. Vzájemný posun podlaží eliminoval chodbu: jídelna získala výšku 4,2 metru a oslunění ze tří světových stran, zapuštěný obývací prostor je útulnou jeskyní s knihovnou.

Nosné stěny z odhaleného betonu nesou otisk bednění. Kresba ořechového dřeva z jednoho kmene zjemňuje surovost konstrukce. Celý objem včetně brány a oplocení je oděn do profilovaného bílého hliníkového plechu — stejný materiál, stejný profil, stejná bílá — gesto, které ze složitého programu dělá jeden čitelný objem.

Dům je navržen jako originál do posledního detailu, včetně prototypu dveřní kliky. Přesná a účelná geometrie je současně výtvarným gestem.