BYRÓ architekti / Jan Holub, Tomáš Hanus
svépomocí
Objekt bývalé kovárny se stodolou stojí v údolí řeky Blanice, na téměř nedotčeném místě v Pošumaví. Místo má v sobě jakési specifické a jedinečné napětí - z jedné strany k objektu přiléhají louky a pastviny a z druhé tvoří těsné sousedství neutěšený areál pily a ruina bývalého mlýna. Dům sestává ze dvou částí – jednu tvoří obytná část a druhou stodola. K projektu jsme se dostali tak, že nás oslovili kamarádi, kteří objekt zdědili. Obytná část domu se nacházela ve stavu před dokončením poměrně necitlivé rekonstrukce, stodola byla naštěstí zasažena až na střechu minimálně. Naším úkolem tak bylo v prvé řadě pokusit se zachránit autenticitu domu, zrevidovat největší omyly, které se během rekonstrukce staly (projekt někdy nazýváme „rekonstrukcí rekonstrukce“), pomoci klientům dokončit několik drobností v obytné části a konečně adaptovat stodolu na sezónní obytný prostor a místo pro setkávání.
Díky tomu, že se původně jednalo o kovárnu, je prostor stodoly abnormálně široký i vysoký. Když jsme se k projektu dostali, byla v podstatě celá stodola zaskládaná až po hřeben, prostor byl téměř neprůchozí a úplně tmavý. Od počátku jsme věděli, že chceme objektu vrátit jeho velkorysost a přinést do něj světlo, aby se mohl nadechnout stejně tak prostor i člověk, který se v něm nachází. I díky tomu, že klienti neměli nouzi o místo, měli jsme volnou ruku a mohli jsme hodně ubírat a málo přidávat…
Přízemí stodoly je unikátní tím, že má tři pole vrat na obou stranách domu a lze ho tak celé otevřít a vnímat jedinečné napětí mezi pilou a loukou. V prostoru jsme půdorysně definovali tři zóny - vstupní, pobytovou a skladovací – které jsme od sebe oddělili pomocí zástěn / paravánů. Ty jsme se snažili navrhnout jako co možná nejtransparentnější a nejsubtilnější, abychom zachovali celistvost prostoru. Jde spíše o naznačení a jakési mentální vymezení prostoru, než jeho tvrdé rozdělení… Efekt vrstvení a překrývání koreluje s proměnlivým světlem a vnáší tak do prostoru jakousi další dimenzi, která se navíc proměňuje v čase.
V patře stodoly jsme poměrně radikálně prořezali strop a podlahu – opět s cílem celý prostor co nejvíce propojit a prosvětlit i ve vertikálním směru. Stodolu tak v patře protíná pouze úzká lávka, která propojuje vstup do obytného podkroví a prostory na přespání hostů. Těsně pod hřebenem se pak nachází ještě jedna úroveň – drobná pozorovatelna přístupná po žebříku, ze které lze celý prostor vnímat v jeho nejcelistvější podobě.
Střecha stodoly byla „napadená“ sestavou vikýřů, které sem odkudsi doputovali, rozhodně ale neměli na domě co dělat. Ze jedné poloviny střechy jsme je tak kompletně odstranili a nahradili je prosvětlovacími šablonami, které do stodoly přinášejí po celý den se proměňující světlo, které do velké míry spoluutváří charakter prostoru. Specifická je i barevnost celého prostoru, ve kterém se prolínají tlumené tóny surových a neošetřených materiálů - dřeva, střešních tašek, kamene a cihel.
Na celém projektu pro nás byla také zajímavá práce s chybami a nedokonalostí, jejíž míru jsme chtě nechtě museli přijmout a která se pro nás po čase stala výzvou a dokonce i kvalitou. Od počátku jsme věděli, že zachránit se dá jenom něco a z domu se nikdy nestane „dokonalá architektura“ – domníváme se ale, že na jeho kvalitě to nikterak zásadně neubírá. V celém domě je také přítomná práce s vrstvami času a kombinace starého a nového. Obojí jsme se snažili co nejvíce propojit, namísto toho, abychom je stavěli do kontrastu – nechtěli jsme návodně „vysvětlovat příběh domu“, ačkoliv v něm zůstal přítomně zachován.
Celý projekt vznikal s maximálním respektem k udržitelnosti a místním zdrojům. Zadáním ze strany klientů bylo použít pokud možno pouze materiál, který byl na chalupě k dispozici. Na rekonstrukci bylo použito minimum nového, téměř vše, co se muselo pořizovat extra, bylo pořízeno z druhé ruky. Rekonstrukce se navíc prakticky celá odehrála svépomocí. Přizvaný tesař, který měl dílo realizovat, se bohužel nešťastně zranil pádem během prvního dopoledne na stavbě a klient tak nakonec téměř vše zrealizoval svépomocí. Dokumentace byla záměrně nakreslená co možná nejlapidárněji, což se v praxi velmi osvědčilo – rekonstrukci realizoval vlastníma rukama klient, který do té doby neměl s řemeslem takřka žádné zkušenosti a s naší drobnou asistencí si se vším poradil s až nečekanou noblesou.
Součástí návrhu jsou kromě stavebních úprav také autorské (DIY) výrobky jako například stůl, svítidla či kamenné koryto s pracovním stolem.
